Gynekologie - zážitky žen - výňatky z fóra.

Jednou mě poslali v nemocnici v rámci celkového vyšetření na gyndu, slova paní doktorky:" Ženská vy tam máte nádor jako prase!" Nevědět, že trpím na cystu na jednom vejcovodu, umřela bych na šok! Cysta to byla, ale ten projev PANÍ DOKTORKY slyším dodnes.

Bohužel, musím jako mnohé spolupacientky souhlasit s tím, že MUDr......... nemohu rozhodně doporučit. Péče se mi zdála zpočátku v pořádku,dokonce důkladná a často pečlivá (např.podrobné lab.rozbory). To bylo ovšem v situacích, kdy nebylo tolik třeba, spíše preventivní záležitosti. Když se však objevily potíže, zejm.akutnějšího rázu, dělal pan doktor z mého pohledu dost vážná pochybení. Naprosto bez podkladu vyděsí vážnou diagnózou(chybnou), jindy nedokázal přes objektivní symptomy diagnostikovat probíhající akutní zánět(5 hod. na to na pohotovosti ano).

Diskuse není možná,chybu nepřipustí,jednání je autoritativní a někdy i na hranici etiky (také nabídka "zázračného lektvaru",v komunikaci několikrát káravý až neslušný, nevěří, ponižuje). Děťátko bych zrovna u něj skutečně nerada odnosila. Negativní zkušenost mají také mé další 2 kamarádky. Sestra je milá, jen když chce. A to se považuji za poslušnou pacientku.

Mě tam máma tahala jako malou na vyplachování kvůli výtoku. Pak to ale přišlo znovu, po příšerném záchvatu (bylo to asi někdy v 10, 11) mě tam máma dostala zas. Tentokrát mi doktorka dělala výtěr a příšerně to bolelo, fakt hrozně. Máma mi spíš říkala, že to vůbec nebolí, ať jsem v pohodě, o to víc to bylo horší, když jsem na bolest nebyla vůbec připravená. Hrozný!!!!!!! Na kontrolu jsem potom odmítla jít a od tý doby se tam bojím a nevím, jak se tam někdy v 15 letech dokopu. Máma mi sice slibovala, že jakmile budu mít menstruaci, budu tam muset chodit minimálně každej rok, ale SNAD to nemyslela tak vážně, páč už ji rok mám a nic. No to je jedno.

Já mám bohužel díky léčbě na dětské gynekologii dost velké psychické problémy. Byly mi 3 roky, když jsem dostala zánět močového měchýře, který se rozšířil do pochvy atd...Máma se mnou musela opakovaně docházet na zavádění čípků. Jelikož jsem při tom prý strašně vyváděla, museli mě hospitalizovat a pokračovat v nemocnici - 14 dnů.Bylo to pro mě asi strašné trauma, protože jsem do 26 let nedokázala začít sexuálně žít (měla jsem problémy jako ženy sex.zneužívané v dětství). Až díky terapiím jsem to prolomila a hlavně pochopila z čeho to pramenilo. Teď je mi 35 let a mám panickou hrůzu z těhotenství (pocit, že ve mně něco nekontrolovatelně poroste a potom bude procházet gyn.cestami ven, mně vyvolává panické záchvaty). Je to asi individuální, ale jsou i děti, které si z dětské gynekologie odnesou doživotní problémy. Myslím, že kdyby mi tenkrát bylo třeba 10 let, tak jsem to rozumově zpracovala, ale pro 3-letou holčičku je to horor.

Je mi sice 31, ale jsem stále ještě panna, no teda možná už nejsem, po nešetrném vyšetření mé gynekoložky, věděla to,že jsem ještě neměla pohlavní styk, ptala se mě na to i před tím vyšetřením, ale přesto použila zrcadla a její argument byl, že mi chce dokázat, že se není čeho s chlapem bát, nestačila jsem se bránit a bylo to, ještě další den mě bolelo břicho a krvácela jsem, tohle se mi stalo před rokem a něco a mám teď z prohlídky fobii a nevím,zda a kdy se odhodlám jít opět na preventivní prohlídku:-(

Paní doktorka je velmi surová - byla mou první gynekoložkou. Šla jsem na vyšetření jen jednou a pak se 3 roky bála přijít. Vyšetřovala mě velice bolestivě a k tomu měla prupovídky typu, že pokud budu takhle stažená, tak se na mě přítel vykašle apod. (v té době mi bylo 18 let a měla jsem první známost). Když si na ni vzpomenu, tak je mi zle, byla to nejhorší lékařka, co jsem kdy potkala. Teď chodím jinam a jsem naprosto spokojena.

Já ti moc nepomůžu. Jen jsem chtěla říct, že jako malé děvčátko jsem zažila na gyndě tak bolestivé a hnusné vyšetření, že jsem pak měla pocity jak po znásilnění a léčila se u psychologa. Dodnes mám z těchto vyšetření takové nervy, že tam prostě nechodím a hotovo. Nevím, jak mám ten strach překonat. Je mi 29 let a taky bych chtěla mít děti, ale radši žádné než jít na gyndu. Jsem z Brna. Dokázal by někdo poradit mě?

Při poslední návštěvě u gynekologa jsem se musela svléknout docela donaha, bylo to velice ponižující.Prý to není běžný postup, sama jsem to nikdy nezažila, nevím,co mám dělat příští měsíc musím znovu na kontrolu,zažila některá z vás něco podobného-poradí mi některá z vás.

Ahoj všem, já jsem si svou první prohlídku u gynekoložky odžila v 10-ti letech a musím říct, že díky tomu jsem s tímto typem lékařů neměla do svých 17-ti nejmenší problém. Pak jsem si bohužel musela jít lehnout na gynekologii do nemocnice a zažila jsem si na vlastní kůži, co je ono zmiňované ponížení. Při nástupu a propouštění jsem se totiž musela podrobit lékařskému konsiliu, což spočívalo v prohlídce, které se účastnilo asi 6 lékařů a ještě nějaký medik a sestry na praxi. Můžu zodpovědně říct, že jsem dosud nic tak strašného nezažila a doufám, že už ani nezažiju. Odnesla jsem si z toho zážitku trauma na skoro 7 let. Zbavil mne toho až můj "nový" pan doktor.

je mi 17 a žiji na malem mestečku. Je zde jedno zdravotni středisko a v něm jedna gynekologická ordinace. Takže není na výběr. Do města je to 25 km a autobusem by to byl výlet na celý den. Navic zde chodim na gympl a tak se do města vůbec nedostanu.

Loni v březnu jsem byla poprvé na prohlídce na gyndě. myslela jsem, že vím, co mě bude čekat a řekla si, že to nějak přežiju, když to přežily ostatní. Navíc jsem si vzala sukni- holky říkaly, že je to tak lepší. Ale světe div se. V čekárně nikdo nebyl, na chodbě jsem potkala sestru a tak jsem šla hned dovnitř. Sestra mi řekla, abych se svlékla, abych si sundala kalhotky a tu sukni taky. byla jsem z toho překvapena, protože holky říkaly, že si sukni nechávaly, ale poslechla jsem. Byla jsem na gyndě poprvé a sestra řekla doktorovi, že mi musí založit kartu.Dala jsem ji kartičku od pojišťovny a musela si lehnout na gynekologicý stůl.Doktor si nasadil rukavice, trochu mě rozevřel, vstal a něco řekl sestře. Ta otevřela skřiňku, vidělala smaltovanou nádobu s hadicí, napustila do ní vodu a řekla mi, že dostanu klystýr. Sevřel se mi žaludek a řekla jsem, že to nechci. Sestra na to, že o tom se nebudeme bavit,potřela hadici vazelinou a strčila mi ji do konečníku. Když jsem cítila nucení, řekla jsem to, ale sestra na to, že nic nevydržím. Dostala jsem klystýr. Sestra mě pak poslala na záchod. Musela jsem se obléct a jít na chodbu, kde byl záchod. Vlastní vyšetření se pak skládalo z toho, že mi doktor strčil prst do konečníku a tak mě vyšetřoval. Chtělo se mi brečet.

V létě jsem pak byla ny gyndě podruhé - a znovu se to opakovalo.Takové ponížení snad nejde popsat.

Ráda bych se s vámi podělila o můj zážitek z Vinohradské nomocnice - gynekologická ambulance. Byla jsem tam tento týden objednaná na vyšetření. Nejdříve jsem 3 hodiny čekala, jelikož paní doktorka měla skluz. Když na mě konečně přišla řada, přišel šok, všechno se odehrává v jedné místnosti, do které neustále někdo chodí a tato místnost je umístěná přímo naproti čekárně, kde sedí tak 50 žen i mužů. Takže když se otevřou dveře do této ambulance, celá čekárna vidí dovnitř. Takže jak to tam vypadalo: hned u vchodu je malá komůrka na převlečení, když se svléknete do spodních kalhotek, musíte kolem dveří, které jsou většinou otevřené a celá čekárna na vás zírá, popojdete kousek dál, kde si polonahé sednete vedle doktorky, opět celá čekárna vše vidí, poté vás doktorka vyzve na "kozu", která je zakryta látkovými žaluziemi, které prakticky nic nezakryjí, potom doktorka odejde do vedlejší místnosti, kde se bůhvíjak dlouho vybavuje, vy samozřejmě už ležíte a čekáte. Mezitím kolem vás projde spousta lidí, počínaje od sester, doktorů i někdo z řad čekajících pacientů, kteří se jdou zeptat, kdy už přijdou na řadu. Také je nejlepší, že asistující sestra slyší úplně vše o čem se s doktorkou bavíte. Zvláště trapně jsem se cítila, když jsem musela před sestrou dopodrobna popisovat můj první styk. Výborný zážitek, všem doporučuji.

Na toto téma mě navedla pacientka, která zažila otřesnou historku na gynekologii. Nechali ji obnaženou a přivázanou ve třmenech gynekologického křesla, zatímco ve vyšetřovně dva řemeslníci montovali nové lamelové závěsy do okna. Svůj rozevřený klín jim vystavovala přímo, protože křeslo bylo otočeno k oknu. Doktor i sestra si klidně odskočili na kávu a ji ani nezakryli. Dívce bylo 21 a údržbáři si mohli oči vykoukat. Postižená dokázala přesně vylíčit své pocity od strašného studu až po zvláštní typ vzrušení, hraničící s exhibicionismem.

Když jsem přišla do ambulance,tak místo převlékací kabinky byl u zdi v rohu vedle okna pouze věšák.Bylo to v přízemí,žaluzie žádné,takže když šel někdo venku,tak se díval,jak se svlékám.Opravdu mohu všem doporučit.

A nakonec něco z porodnice,abyste věděly do čeho jdete.Tak předně příjem - strašně nevrlá jedna i druhá sestra. Odvedly mě do jakési místnosti, kde jsem se musela svléknout. Hodily mi k nohám košili"anděla". Oblíkla jsem si ji, pak mi řekly, ať se předkloním a do zadku mi vrazily namydlený klystýr. Přitom se mně ta druhá pořád vyptávala na onemocnění v rodině a na mý jméno za svobodna, já rozbolavělá jsem byla tak mimo, že jsem si nedokázala vzpomenout ani na to svoje vlastní teď. Pořád tam kolem někdo chodil a koukal, jak jsem předkloněná s hadicí v zadku. Pak jsem cítila hrozné tlaky a začala ze mne lítat stolice, zamazala jsem si anděla, sestry nadávaly, pak mě po chvíli připoutaly na kozu i s tou posranou košilí. Okolo se motalo pořád tak 5-7 lidí a neustále mě vaginálně vyšetřovali, což se nemá, zvláště je nebezpečný pro infekci, když to dělá víc lidí, než tak 1-2. To, co jsem cítila, byla hrůza, ponížení a děs. Porod se mi zastavil, museli mi ho vyvolat kapačkou, malého ze mně vymáčkli prostěradlem, i když jsem prosila, abych si ho mohla porodit sama a aby mi dali trochu času. Samozřejmě mi nedali na výběr polohu při porodu, taky mě nastřihli a blbě zašili - ještě tři měsíce potom jsem musela sedět na nafukovacím kruhu, jak to bolelo. A ty vizity, no brr. Musíš tam na ně čekat s roztaženýma nohama a gaťkama u kotníků, až tě celá vizita milostivě osahá a okouká. Že by ti nějak poradili, to teda fakt nehrozí. Navíc tam malému zlomili klíční kost. Po návratu jsem měla i intimní problémy, protože to co jsem zažila bylo pro mě naprostý znásilnění. Ještě se někomu chce jít rodit do Mostu?